Orel nebo orlice?
jak poznáme, že jde na znaku o orlici, a ne orla? Rozdíl spočívá v počtu hlav! Od 14. století se orel zobrazuje se dvěma hlavami, zatímco jednohlavá podoba se nazývá orlice.
Morava a Slezsko má tedy ve znaku orlici, nikoliv orla. (Toho bychom naopak nalezli třeba na státním znaku Ruska nebo Albánie.)
|
 |
Kde je v heraldice pravá a levá strana?
Základní heraldické pravidlo říká, že pokud jde o pravou a levou stranu, kreslí a popisují se znaky, erby, štíty z pohledu člověka, který štít nese.  Tedy to, co my vidíme při pohledu na štít například vlevo, je heraldicky vpravo, protože jako pravou stranu to vnímá i ten, kdo štít drží před svým tělem.
|
|
Erb a znak
Erb je znamení umístěné na štítě. Slovo erb je odvozeno z německého Erbe – dědic. V češtině se užívalo navíc také ve smyslu zděděný statek, předek. Naznačovalo se tím, že erb se dědil z generace na generaci, proto je vhodné mluvit o erbu u šlechtických rodů. Původně sloužil erb rytíři v boji nejen jako ochrana (štít), ale také jako poznávací znamení pro vlastní pěší družinu. Často totiž bylo obtížné v boji odlišit v brnění vlastní a cizí vojáky. Pomocí barevných znamení na štítech a praporech to bylo snazší. Znak je také znamení umístěné na štítu, ale nedědí se a má obecnou platnost, jsou to např. osobní znaky papežů, arcibiskupů, biskupů, ale také znaky států, měst a cechů. Toto přísné heraldické rozlišení se však v obecné češtině nedodržuje a oba pojmy se běžně zaměňují.
|
Ještě jednou k pravé straně
Pravá strana je v heraldice (a nejen v ní) považována za významnější a důležitější. Je-li na znaku, erbu či štítu jen jedno zvíře (může tam být i nestvůra či člověk), mělo by být otočeno heraldicky doprava, to znamená z pohledu diváka, že bude (hlavou, pohybem) směřovat doleva. Důvod, proč tomu tak je, bychom nalezli u středověkého rytíře. Figura (například právě nějaké zvíře) musela sledovat jeho pohyb a tedy bojovat spolu s ním. Nemohla přece z boje utíkat! Tím by dělala svému nositeli ostudu… Tak se také všechna zvířata na našem velkém státním znaku dívají i směřují heraldicky vpravo (my už víme, že z našeho pohledu to je doleva).
|
Heraldik
V dnešní době se u nás odborníku na znaky a erby říká heraldik, dříve se jim však říkalo trochu jinak, a přece podobně – heroldové. Obě tato slova mají stejný slovní základ a pochází z latinského slova heraldus – hlasatel, posel. Heroldové se objevují na šlechtických dvorech v polovině 12. století a skutečně původně hlásili a oznamovali nařízení a důležité zprávy. Na turnajích ohlašovali soupeře, posléze vítěze klání, přičemž v jeho průběhu dohlíželi na dodržování pravidel. A do třetice: věda, která zabývá znaky a erby, se nazývá heraldika. Záležitosti spojené se znaky a jejich užíváním dnes řeší speciální úřad – Heraldická komise.
|